“Spoluaktéři s jinými intencemi - to je asi docela přesný popis.. Ale víte co já v nich vidím...? Živel s vlastními záměry, které si můžeme jen domýšlet. A domýšlíme si je.

Já mám k racionální vědě velkou úctu. Ale...! Na druhou stranu skutečnost zažívaná se někdy tomu racionálnímu vysvětlení vzpírá.

Nehledě na to, že většina lidstva podléhá některému z monoteistických náboženství, víře, že je tu vyšší pravda za oponou.
Věda zkoumá i geograficky a biologicky determinované základy tohoto rysu lidské mysli. Máme k tomu asi jako druh sklony.
(K tomu věřit v nadpřirozeno i zkoumat to logicky.)

Včely mají svoji vlastní inteligenci. A pudy a schopnost komunikace a instinktivní spolupráce jedinců ve prospěch celého superorganismu. Téměř jistě nerozumí našemu vnímání. Téměř jistě neví o tom, že jsou chovány člověkem, mocným symbiontem/parazitem? který je má plně ve své moci a když uzná chov za neprespektivní nebo mu to nařídí Krajská veterinártní správa, jedním sirným knotem celé včelstvo utratí. Téměř jistě nepřečtou lidský text, ale mají svoje vlastní "texty" ve včelím tanci. Téměř jistě nečtou moje obrazy do úlu vložené, ale možná, možná to možné je, vždyť i my, i včely vidí, mohou některé obrazy vnímat podobně.

A mě zajímá provokovat tu naši neracionální složku mysli. Mě zajímá to téměř ve slovním spojení "téměř jistě".
Já zažívám slast, tu kokoliovskou, když divákům popíšu, že vkládám do včel básně a dopisy a čekám na odpověď a lidé se tomu začnou smát. Co je na tom humorného? Smějí se naivitě autora, který si dělá legraci z nich nebo sám ze sebe? A potom včely přesně "domalují" těla v obraze Lesní bytosti a dětský psycholog by jejich výkon ohodnotil jako od velmi bystrého tříletého či pětiletého dítěte.

Včely téměř jistě nechtějí vytvářet umění, vystavovat je a mít z toho nějaký prospěch, ani s člověkem ve spolupráci.
Zbavují se překážky a stejně jako voda, vítr, nebo králík v králíkárně interagují se svým prostředím. Instinktivně. Potud racio, že?
Nezapomenu připomenout svoji zkušenost mentální krize v roce 2000, období změněného vědomí, které změnilo moje vnímání reality.
Včely mi do toho reálně nikdy nespadly, neměl jsem nikdy schiozfrenní vjemy, že s nimi komunikuju v mezích lidské inteligence.
 
Je to spíš ten humor zenový, kdy jsem racionálně i citově ukotven v přítomném okamžiku a poznávám skutečnost pravdivě, a přitom pracuji s tématem té hrany mezi světy, světy tvořené různými typy mysli, protože vycházím z přímé zkušenosti zazenu, kdy se vnímání mění a těžko se to popisuje, myslím pak spíš než verbalizovanými myšlenkami svými zády, která rovnám, jsem. A potom mě napadá, jak myslí včelstvo. Které mě cítí a když není obalamuceno dýmákem, startuje mi jakožto savčímu predátorovi žihadly na obličej, na oči....
Jak prožívá včelstvo, které mám rád, jak pilně pracuje a voní a bzučí, svůj svět?

S tím vším pak se včelami okousanými papíry jdu za lidským divákem a ten pak o věci nějak uvažuje."

Jan Karpíšek, listopad 2025